VO CO TADY GOU??? SE NEPTEJ A ZJISTI TO!!!

ZLOMENÉ RUCE 1/3

3. dubna 2012 v 22:22 | ZoUííí |  twc

Ahojky lidi, jsem tady po letech s novou povídkou. Už jste měli někdy zlomené obě ruce najednou? Ne, tak se tomu snažte vyvarovat :-) vezmu-li to z hlediska twincestu… hmmm, nic lepšího se stát nemohlo :-) příjemnou zábavu.

PS: Na Twincest.blogu jsou už úúúpa jiné holčičky a fans, než za našich zlatých časů, nikoho tam nepoznávám, bůůů... Plačící

PS 2 : Včera jsem jen tak proletěla 3 různé díly Puzzle povídky a myslela jsem, že se unudím nebo budu hlavu strkat do písku, jaká je to trapárna. Ale chlámala jsem se až do půlnoci, včetně pročítání komentů... bylo to úžasné... to okamžiku, než mi přítel přečetl esemesku od paní účetní, kolik mám zaplatit na daních!! To mi tak nějak zase zklaplo Mlčící kissana fšem Líbající

"Tome, Tome, já už fakt musim. Už to dýl nevydržim. No tak, Tome, kde jsi?" křičím zbědovaně na bráchu, aby mě zachránil, ale jak to tak vypadá, se asi počůrám do kalhot.

"Už… už jsem tu, Bille! Rychle, šup, sundat kalhoty, trenýrky, chytit péro a…"

"Ach, to je úleva, už jsem myslel, že mě vážně necháš, abych si nadělal do kalhot!" řeknu lehce vyčítavým hlasem.

"Sorry, brácha, sem tě nějak neslyšel… tlemil sem na telku, křoupal brambůrky a na chvíli jsem zapomněl, že se beze mě neobejdeš…"

"Ha ha ha, to je fakt vtipné, asi za to můžu… mno jó no, můžu, nedívej se na mě tak. Sem neměl tak machrovat na skatu, bych se tady teď nemusel ztrapňovat, aby si mi držel péro pokaždé, když se mi chce močit…"



*flashback*


"Pane Kaulitzi, i když se vám vaše zranění může zdát jako velká legrace, věřte mi, taková legrace to zase není. Zásadní otázka. Budete potřebovat minimálně měsíc nepřetržitou péči. Ano, celých dvacet čtyři hodin denně. Po celou dobu uzdravování můžete zůstat v nemocnici, v péči zkušených sestřiček, nebo v domácím ošetřování, má-li se o vás kdo postarat. Otázka zní, kterou možnost si vyberete?" ptá se mě vážným hlasem doktor, který právě dokončil sádrování mé pravačky, vzápětí se chystá zasádrovat mi i levou ruku.


"Pane doktore, nemocnice ne. Trocha sádry, to nic není. Tom, můj starší brácha, určitě mi helfne, když bude potřeba." Dodám s úsměvem. Vždyť o nic nejde. Nemocný jsem byl už mockrát. "Potřeboval bych se trochu napít, jenže… jenže s těma sádrama to… to nejde!" ohromeně hlesnu a můj úsměv mě začíná pomaličku opouštět.


Doktor uznale pokyne hlavou. "Říkal jsem, nebude to jednoduché. Ta nepřetržitá péče nebyl vtip, Bille! Pro sestřičky je to rutina, ale pro vašeho bratra?"


"Už to asi chápu… takže česání, oblékání, ježiši i malování?" vyděšeně vykřiknu, když mi začínají docházet důsledky mého zranění.

"To není to nejhorší, Bille. Souvisí s tím veškerá hygiena, včetně pomoci na WC, stravování, běžné věci jako zapnout televizi, MP3 či obsloužit mobil. Vaše tělo teď na čas nebude patřit jenom vám. Zvládnete to s bratrem?" řekl těsně před tím, než si odešel umýt ruce.

Vaše tělo nebude patřit jen vám… tahle poslední věta mi hlavou běží už asi popáté. Co tím doktor myslel? Mé tělo nebude patřit jenom mně???

*konec flashbacku*




"Bille, jednu výhodu to má."

"By mě fakt zajímalo jakou," procedím mezi zuby, když mi Tom na Wecku, už asi po padesáté, zapíná kalhoty.

"Nemusíš si umývat ruce. Po záchodě, před jídlem, z venku, atd.," usměje se Tom.

"Bych si raději myl ruce měsíc v kuse, než ti být jako nesvéprávný vydán na milost a nemilost," zavrčím, i když musím říct, že bez Toma bych byl úplně v háji. Na začátku to bylo naprosto šílené. Umíte si to představit? Nic nezvládnete sami. NIC! Jídlo, oblékaní, toaletu… ani TO, nó TO… tak to je asi nejhorší! Potřebuji TO totiž denně!


*flashback*


Jednou… Tom dal Billa vyčůrat.

"Nedívej se!" křikne Bill jako obvykle a zamračí se.

"Co bych tam asi tak viděl, hm?" otráveně podotkne Tom. Což má za následek, že Tom Billovým ptákem počůrá půl koupelny.

"Kam čumíš?" ječí Bill, když vidí, že momentálně jeho péro útočí někam na zrcadlo mezi šminky.

"Vidíš, kdybys mi neříkal, ať se nedívám, nemusel jsem kvůli tobě pochcat půl koupelny! Vlastně ty!!! Teda my!! Už ani nevím, čí je to péro. Posledně, když jsem ti ho vyhonil, a přitom si mi říkal "nedívej se," sem tím zaflákal monitor, psa a půlku zdi! Se ti na to "nedívej se" pěkně vyprdnu! Nebo nakonec kromě tvých chorých ručiček budeme mít i chorý a vyskratovaný byteček plný pulců.

*konec flashbacku*



Začátek byl divoký. Od mala jsme zvyklí dělat vše společně. Dokonce i masturbovat v jedné místnosti. Někdy jsme závodili, kdo bude dřív. Tom většinou vyhrál. Asi proto, že je starší. Teď musíme dělat ale doslova vše dohromady. I tu masturbaci. Abych byl přesný, všechno za nás dva musí vykonávat Tom. Jen Tom. Já si maximálně zanadávám či postěžuji, ale všechna ta tvrdá práce zbývá na bráchovi. Bylo mi nepříjemně a trapně. Neuvěřitelně jsem se před Tomem styděl, i když se známe od narození. Vyrůstali jsme spolu, převlékali se i koupali společně, ale o své tělo se staral vždy každý sám! Jak jinak. A teď? Chodí se mnou na malou i na velkou, čistí mi zuby, kompletně sprchuje, češe, obléká, vysvléká, krmí a v neposlední řadě uspokojuje, a to kdykoliv to na mě přijde. To je mazec, nemyslíte?


Opravdu jsme si nikdy nebyli blíž. Tom si z toho poslední dobou dělá legraci. Ví, že jsem zcela bezbranný, a tak mě někdy ze srandy různě osahává, popichuje a dráždí. Přijde mu to velmi, ale velmi vtipné. Vymlouvá se na to, že Butterfly, jak říká své holce, sem teď nechodí, páč na ni díky mně nemá čas, a protože mu chybí, aplikuje své nadržené nájezdy na mne. Já v ten moment zuřím, páč se nemůžu bránit, a tak ho sem tam, samozřejmě úplně zcela nezáměrně, praštím sádrou po hlavě. Vždy se na mě zamračí a já po něm hodim svatouškovský výraz ala vůbec nechápu, jak se to mohlo stát.


*flashback*


Je to už třetí den, co mám obě své ruce uvězněny do té nemožné sádry. Už třetí den, kdy jsem TO neměl. Z hlavy se mi pomalu začíná kouřit, jak se snažím vymyslet způsob, jak bez vrchních dvou údů zmáknu ten nejnadrženější. Konečně jsem na nějaký způsob přišel. Vyběhnu do patra do ložnice, třením o matraci ze sebe sundám tepláky i s trenkami, zakleknu z boku postele, přesně tam, kde se nachází mezera mezi matracemi a nadšeně mezi ně zasunu! Otvor je velmi těsný, a ne dvakrát pohodlný, ale já jsem v sedmém nebi. Tedy do té doby než do pokoje vejde Tom a vidí mé sexuální běsnění. Doslova mě vytrhne ze žhavé skrýše, posadí na postel a řekne, že i když nerad, tak mi pomůže. Začnu na něj křičet, že to jej nesmí ani napadnout. Takový zoufalec, aby mě osahával můj vlastní bratr, zase nejsem, ať si nechá zajít chuť. To je asi blbost, vždyť má skvělou holku, ale z představy, že by se mě Tom intimně dotýkal, se mi protáčejí panenky.


"Ať tě to ani nenapadne! Si už nějak poradím!" syčím na něj.

"To víš, že jo, Bille," řekne Tom s úsměvem, a jako by mě vůbec neslyšel, přibližuje se ke mně a chce mě uchopit za ptáka.

"Moje péro, moje. Nesahej na něj, ty úchyle!" ječím ze všech sil.

"Vždyť já ti ho neukousnu, brácho. Šup šup, a hned se mozečku uleví," mazácky dodá a už mě začíná honit.

"Nesahej na mě!!!"

"Nesahej!!"

"Nesahej!"

"Nesahej…"

"Nesahej…," dech se mi zrychluje.

"Ne… sahej…"

"Ne... sa... hééé… j…"

"Mmm…," zavírám oči a hlavu bořím do polštáře.

"Sahej…"

"Sahej…"

"Jen si sss… áááhni…"

"ACH BOŽE, HLAVNĚ NEPŘESTÁVEJ! URVI MI HO I S KOULEMA!!"


autor: ZoE

betaread: Janule - děkujííí Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Edene Edene | 4. dubna 2012 v 19:29 | Reagovat

ZoE tak tohle jsi přesně TY. Tvůj styl psaní, tvůj nezaměnitelný humor ... fakt jsem se pobavila. A věz, že tohle byla po dloooouuuuhých měsících první TWC povídka, kterou jsem si přečetla. Nějak mě to s novým vzhledem Billa alá okovaný a "pomalovaný" drsoň nebere. Kupodivu ve tvé povídce si dokážu představit i toho současného Billa. Snad je to proto, že je humorná a já už Billa ani jinak, než s humorem, brát nemůžu.
Těším se na pokráčko ...

2 ZoE... ZoUííí :D :D ZoE... ZoUííí :D :D | 4. dubna 2012 v 22:16 | Reagovat

Milá Edene, kde jsou ty naše časy :D:D člověk se těšil jak malé děcko na kdejakou zmínku, článeček, fotku, montážku nebo povídku... Teď přesně jak si psala, jsem né po několika měsících, ale letech něco dopsala. Leží mi to v kompu od roku 2008, stejně jako vše ostatní a nějak se k tomu nemůžu donutit. Dříve to šlo samo, teď je to teda porod, to ti řeknu.
Postupně bych chtěla dopsat i Puzzlata a ostatní, uvidíme, čas je můj nepřítel. Já ho potřebuji hodně, ale nějak se mi nedostává.
Edene, co srazík :D nechceš nadhodit na blogu? Už jsem to tam 2x zkoušela a nic :( Ty tam máš přeci jen větší vliv, hm :D Moc ráda bych vás viděla... tebe, Ilonku, Chris, Miriel, Kartáčka, Dadu, Majku, Sauriel, Selene... zkrátka všechny co mají odvahu se sejít :D malá narážka třeba na Kattys či Januli :D určitě by nás to nakoplo, co myslíš :D
Jinak jsem moc ráda, že se ti povídka líbí :D v pátek bych měla posílat poslední díl a pak mi nemocenská havaj končí...

3 ilon ilon | 6. dubna 2012 v 13:06 | Reagovat

Zouš - tohle prostě umíš jenom Ty - takhle člověka pobavit a rozesmát a zlepšit náladu :-)
Víš co ? Když Janča nechce udělat báseň na nový vzhled Billa - nechceš na to ty napsat nějakou povídku ? Myslím, že by jsme u toho řvali smíchy :D :D :D

4 ZoE... ZoUííí :D :D ZoE... ZoUííí :D :D | 6. dubna 2012 v 15:02 | Reagovat

Ilonko, fakt jste mě překvapily (holky), že vás to pobavilo... tlačím to ze sebe horkotěžko, to mi věř. Stáří se na mozku nehorázně podepisuje :D
Na druhou stranu, dnes dopisuji třetí díl a řekněme, že tak od jeho druhé půle se mi to začíná líbit a také se KONEČNĚ začínám bavit a přicházet tomu na chuť :) :) :) což je velmi nepezpečné, páč zase určo vymyslím nějakou superhovadinu :) mno... když comeback, tak comeback :D :D
Ale napsat cokoliv na dnešního Billa, to nemůžu. Zatim ne. Je to pro mne stále čerstvé, páč jsem tu dloho nebyla a neviděla jej a asi i díky tomu jsem o proti vám pozadu a stále to nemohu rozdývat. Mé emoce jsou v tomto směru hodně negativní. Raději si to nepřipouštím, poslouchám jejich hudbu a čumím na starší božská fota a obrázky :D:D

5 ilon ilon | Web | 6. dubna 2012 v 17:32 | Reagovat

Zouš - já kdybych nežila představou, že se to snad jednou vrátí a Bill se alespoň malounko vrátí k tomu, jak vypadal předtím, tak bych to také těžko všechno rozdýchávala :-) Ale asi mám smůlu, já vím :))
Jinak jsem ti chtěla říct, že jsem ti poslala mejlíka kvůli těm smajlíkům :-) :-) :-)

6 ZoUííí ZoUííí | Web | 6. dubna 2012 v 17:41 | Reagovat

[5]: Huáááá :-D  :-D  :-D  :-D  :-)  ;-)  8-)  :-P  :D  :-D už to funguje :-D  :-D  :-D díky, Ilonko :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama