VO CO TADY GOU??? SE NEPTEJ A ZJISTI TO!!!

PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 3.

16. září 2008 v 0:00 | ZoUííí |  twc
autor: ZoE
betaread: Janule
(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD )
(pic by Syhrael)
Billík je jako vzorné děcko. Pokaždé, když něco chce, si přijde vyžádat povolení a já jako slabý "rodič" mu vše dovolím. Má jeden praštěný nápad za druhým. Bill ví, že mu nedokáži říci ne. Přesto mu očička vždy spokojeně zajiskří, když uslyší můj souhlas.
* ° * ° *
Po dvou dnech
"Uááá…" zívnu. Protáhnu se, promnu si oči a opatrně se rozhlížím po pokoji. Vstávání… jednou mě z toho trefí. Kdo to vymyslel? Namočte ho do medu a do mraveniště s ním! "Chjooo… zase ráno" znuděně procedím. Zase ten samý rituál… zuby, sprcha, hadry, postel, žaludek a… a dál se uvidí…
Copak asi dělá Bill? Snad už zase neblbne s tou skládačkou, jak se to jenom… jóó, puzzle konina. Včera u toho ležel celé odpoledne.

"Billéé… kdepak jsi?" zahulákám a čekám, odkud přiletí odpověď. Doufám, že ne z koupelky, tam jdu já. Nic. Ticho. Že by ještě spal? Se mi nezdá, většinou se probere chvíli přede mnou a pak víc než hodinu okupuje koupelnu. Tím líp, sprcháč je teď můj. Horká voda po ránu s ledovou koncovkou mě vždycky probere. Ve chvíli, kdy zatahuji kohoutek s vodou a rozevírám sprchový kout zaslechnu Billovo volání.
"Toméé, Toméé… kde jsi, Tomééé…!" Billův hlásek se nese celým barákem. Teď se rychlostí světla blíží ke koupelně. Než však stačím chňapnout po ručníku, dveře se rozletí… "Tome, tak tady jsi," udýchaně sýpe Bill. "Tě všude hledám…"
"Ehm… Bille," tvářím se nadšeně, jako bych právě sežral veverku, "co takhle zaklepat, jsem úplně nahý, nevšiml sis?" řeknu jízlivě. Bill ale evidentně nic nepochopil. "Teď? Hm, tak jindy jo… děláš, jako bych tě nikdy neviděl," zakroutí hlavou. "A viděl snad?" překvapeně vydechnu. "Žiši Tome, ty naděláš… viděl nebo neviděl… tě vidím teď, no. Jsi skoro tak hezký jako já, jestli tě to uklidní," pronese s lehkým úsměvem. "Jo, už je mi mnohem líp, ty metrouši." "Ty… co?" nechápavě koulí Bill očima. "Ty… nic! Co chceš? Nebo si mě přišel očumovat?" "Mmm… chci ti něco ukázat. Budu dole v hale, tak přijď… ale rychle," dětsky zažadoní a hodí po mě ručník. Uvážu si ho kolem boků a jdu dolů za Kaulitzem hravějším.
Ale ne, ještě včera večer byla ta blbost nahoře v pokoji pro hosty a teď je uprostřed haly? Bill se jak princezna rozvaluje na zemi. Leží si na bříšku, ve své nové černo - růžové sukýnce s laclem a bílém tričánku. Vesele mává nohama vzduchem, sem tam je zkříží, levačkou si podpírá své muší tělíčko o váze celých čtyřicetiosmi kil a pravačkou doplňuje další díl do skládačky. Jakmile mě spatří, nadšeně vyskočí. Chytí mě za ruku a zajásá.
"Tomi, podívej… už mám celý rám!" šťastně se usměje a jeho prst směřuje k rámu na podlaze.
"Pěkné, Billí, pěkné… jsi fakt moc šikovný," uznale kývnu hlavou a musím se smát.
"Už víš, co to bude?" zvědavě se zeptám. Rám má zatím takovou černo - červenou barvu, což mému mozku moc nenapovědělo.
"Nevím… ale přijdu na to. Jenže to ještě potrvá," pohledem mě navede na opravdu velkou hromadu dílků, ze které musí seskládat zbylý obraz.
Po snídani mizím do města a Bill ochotně skládá dál. Po několika hodinách se vracím domů a cestou koupím Billovi zmrzku, ať přijde na jiné myšlenky. Je mi totiž naprosto jasné, kde ho najdu. Ty šílené fans z ČR ho snad chtějí zabít. Tedy nejdříve mě a teď i Billa.
"Billí, přestávka, něco jsem ti přinesssl," křičím už od dveří. Vidím, jak se Bill pomaličku sbírá ze země. Je vidět, že je celý rozlámaný! Ježiši, vždyť tady zase ležel celý den!
"Bille, jsi v pohodě?" zeptám se, když vidím jeho totálně jetý výraz.
"Jsem tak trochu… unavený," sotva slyšitelně špitne.
"Běž si lehnout, já ti s tím nesmyslem pomůžu," řekne za mne mé srdce, protože mozek se vehementně brání do zapojování skládání této puzzloviny.
"Opravdu, Tomi? Už mám hotové TŘI nohy!" řekne Bill z posledních sil. A číslici TŘI, hrdě zdůrazní.
"Tři nohy? Jak originální. Ono nestačí, že jsou to zvláštní fans, ještě ke všemu to bude nějaká zvláštní trojnožka!" ironicky utrousím a vedu Billa nahoru do postele. Do mojí postele. Od malinka se mu tam spí líp. Takže šup ke mně a já jdu do boje. "Akce trojnožka" může začít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Billinka Billinka | Web | 16. září 2008 v 13:12 | Reagovat

supeeer jen tak dál ikdyž vim co bude následovat xDxDxD

2 ilon ilon | Web | 16. září 2008 v 18:18 | Reagovat

Ju, ju,  rády si to přečteme znovu :))))) Tuhle ff snad miluje každý, je perfektní, taky jí miluju, krásné, vtipné, neuvěřitelné .... Ale já prostě jsem duší pořád u Bez milosti, a tak bych chtěla podat hodně neskromný návrh, když jsi tak skvělá spisovatelka, jestli, jednou,až se  za dlouhou dobu budeš rozhodovat, co dál, nemohla napsat zase něco v tom stylu - prostě smutnějšího, však mě znáš ..... Doufám, že ti to nevadí, když tě takhle navádím, ale co, napsat jsem to musela, pááá sluníčko

3 ZoUííí... ZoE xDD ZoUííí... ZoE xDD | E-mail | Web | 16. září 2008 v 19:00 | Reagovat

Ilonko, víš v čem je kouzlo Bez milosti?? V tom, že je to jiné, originální a měla jsem silnou depku, když jsem to psala... myslím, že v takovém stavu už asi nebudu... ale ráda bych něco takového ještě napsala, to se přiznám... tak uvidím... jestli mě něco... někdy napadne... ale chtěla bych zkusit napsat nějaký drabbl... jen k na to jaxi někoho potřebuji, že :DD

4 uNhApPiNeSs uNhApPiNeSs | Web | 16. září 2008 v 19:39 | Reagovat

Taky to ráda čtu znovaa X)).. Aspoň si to dopodrobna připomenu.. i když si nemyslím, že bych něco z toho zapomněla.. protože to snad ani neni možný :D .. Ale je fajn  to číst znova :)

5 ilon ilon | Web | 17. září 2008 v 8:27 | Reagovat

Je to hrozný, ale já opravdu nevím, co je to drabbl :(

Ježiši to ne, depku už nikdy !!!!!!!

6 Jožo Jožo | E-mail | Web | 29. září 2011 v 6:56 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama