VO CO TADY GOU??? SE NEPTEJ A ZJISTI TO!!!

Pohádky jsou základ...

8. září 2008 v 11:11 | ZoUííí |  pohádky
Pohádky miluji :D:D:D Proto jsem se rozhodla, že tady vytvořím rubriku "pohádky" a něco s ní provedu.
Nedávno jsem vezla mamku a pár postižených dětí na makrobiotický pobyt do Krkonoš. Po cestě jsme trochu zabloudili... moře objížděk, uzavírek... no prostě zmatek a díky tomu jsme zakufrovali až k tomuhle rozcestníku, kvůli kterému jsem nadšeně hodila zpátečku :DD
I Pyšná princezna prošla procedůrou zvanou "zkrášlování duše" a povedlo se. Kytka nezdechla, naučila se zavazovat si botičky a dokonce i pracovat.
No není to dokonalý rozcestník :D:D:D

Jak už jsem napsala. Pohádky jsou základ :DD
Jsou to příběhy, které mnohým z nás ovlivňují velkou část života. Někdo pohádky nebere jen jako pohádky, ale život skutečný. Určitě víte, o čem mluvím xDD
Např. takové čekání na prince na bílém koni se stalo pomyslným Topem pohádkového žebříčku promítajícího se do běžného života. Kolik "princezen" uschlo během nekonečného čekání na Pana vysněného? Hodně! Kolik "princezen" chňaplo po prvním ogarovi z dědiny, páč měl ve stáji ustájeného koně? Taky hodně! Každý má svůj vlastní výklad pohádek.
Bohužel, někdy je cesta k pohádkové dokonalosti dost drsná.
Např. na další příčce v Top 10 žebříčku můžeme najít elixír věčného mládí, svěžesti a krásy, do dnešní řeči bolestivě převedeno - liposukce, plastiky, krémy proti celulitídě... v případě Čachtické paní to bylo ještě drastičtější, páč pro své mládí a krásu byla schopna i vraždit... pomohla ji snad krev z panen??? Pomohla, ale do hrobu!! A hned je po věčném mládí, i když, kdo ví, i tahle legenda se nám dostala pod kůži a její duch žije celá staletí... ale já mám stále pocit, že kouzlo věčného života je ukryto v něčem jiném :))
Právě ve vzpomínkách... co Gagarin a jeho první návštěva měsíce, Edison a "budiž světlo" neboli žárovka, Elvis a rokec, Marie Terezie a školní docházka, Karel IV. a jeho most nebo Karel Čapek a "robot", zapomněli jste na ně? Já myslím, že ne. Stačí udělat něco, co posune dějiny krůček kupředu a máte předplacenou jízdenku na život věčný :DD
Co tam máme dál v pohádkovém Top 10 žebřu x)) Už vím... "Beránku otřes se" nebo "Ubrousku prostírej". Funguje to dodnes. Jen místo beránka zaujal vůl, řekla bych :D:D Netuším kolik procent volů pokrývá území České republiky, ale řekla bych že hodně. Zvláštní to spojení, vůl a vedle nenasytná ovce, která si kopytem hrabe a hrabe, dokud se nedostane na samé dno. Stane-li se tak, jednoho vola vystřídá druhý a život pokračuje dál :DD
Ještěže Děd vševěd je opravdu slunce, který ví vše a nikdo z nás se k němu nedostane. Páč jinak by ho nejspíše tady ty zlatokopky a zlatokopové připravily nejen o vlasy, ale i o skalp, jak jsou někteří lidi nenažraní :(((
Na pohádkách je úžasná jedna věc. A jestli více která??? Myslím si, že to víte. Ano, skutečnost, že zlo je vždy potrestáno. Tohle bohužel ještě v dnešní době moc nefunguje, né že by to nefungovalo vůbec, to zas ne, ale stále zůstáva hodně zlého nepotrestaného a díky tomu lidé věří, že jim to projde i příště. A ono to třeba opravdu zase projde.
Ale na druhou stranu, o tom to je. Člověk musí věřit. Věřit v něco, co funguje, na co se může spolehnout. A protože je každý člověk originál, má své originální myšlení, věří i každý z nás v něco jiného.
Ale o víře třeba zase příště :DD
Pohádkám zdar :)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kattys Kattys | E-mail | 8. září 2008 v 21:29 | Reagovat

Jé, princezno Krasomilo, tobě to s tím rozcestníkem sluší :)))

Pohádky mám taky ráda, donedávna jsem zahajovala neděle s hrnkem kafe přilepená na ČT1, ale teď tam jdou jen nějaký kreslený pohádky, či seriály a to mě nebaví :(

Prostě potřebuju alespoň jedenkrát týdně ujistit, že vše je tak jak má být, chahmtivost, zloba a závist nemají šanci a zlo bude vždy po zásluze potrestáno...

Hezkej článek, těším se na pokráčko...

2 Janik Janik | E-mail | Web | 9. září 2008 v 16:41 | Reagovat

Hezké myšlenky k zamyšlení :-D

Upřímně řečeno, já z pohádek nikdy nevyrostu ;) Když jsme končili základku, napsala mi jedna z mých dobrých kamarádek na druhou stranu třídní fotky „Spadni z obláčku, Tokiáčku“ a já na to mohla říct jen jediné: Mám pod sebou těch obláčku tolik, že ať padám, jak padám, nikdy nemůžu spadnout úplně… V dnešní době intrik a politikaření je důležité naučit se vypnout televizi, odpojit počítač a zkusit to i bez toho…

Dík, až dočtu, to co mám do školy, přečtu si Pipi dlouhou punčochu... prý to byla má nejoblíbenější, když mi ještě čítaval táta :)

Taky se těším na tvé další myšlenky ;) Ta úvaha má váhu :)

3 Billinka x) Billinka x) | Web | 9. září 2008 v 20:12 | Reagovat

lol..Miroslavova země..mam dost xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama