VO CO TADY GOU??? SE NEPTEJ A ZJISTI TO!!!

LOV NA BILLA 2.

8. září 2008 v 0:00 | ZoUííí |  twc
Lidičky, už jsem psala, že povídka je drsnější!!! A myslím to vážně! Nic pro romantiky!
Každá má povídka je jiná. Asi těžko mě zařadíte do škatulky romantické, drastické, perverzní, komediální, krimi nebo třeba vášnivé a erotické povídky.
Nene... řekla bych, že nejsem škatulkový tip.
Snad jen škatule nenormal... crazy barvičkový úchyl, tam snad, to mě neuráží... ale jinak prosím neškatulkovat... děkuji :D:D:D
A ještě poznámka, miluji poznámky :D:D dávám sem postupně všechny své povídky (a nejen své), které už byly uveřejněný na twincest.blog.cz, takže pokud je někdo nedočkavý a chce pokráčko, tam ho bez problémů najde :):):) jinak denně přidávám díl aktuální povídky x))
autor: ZoE
betaread: Helushka
(Tom:)
To Billovo "Prosím, prosím, prosím!" mi zní v hlavě jako rajská hudba, která mě přivádí na vrchol blaha. Hm, všichni kluci jsou už v pozoru a blonďáček právě jedním prstem Billovi šikovně brousí dírku. A ten rozkošně kníká jak malé sele.
(Bill:)
"Ííííííííííííííííí!!!" strčil mi tam prst, hajzl jeden!
Já umřu!!! Hanbou se asi propadnu. Takové ponížení! Za co, Tomi, za co? Zuby mi strachy samy cvakají. Mám pocit, že jsem na svém těle právě přestal ovládat i ten poslední sval. Jen tady visím za zápěstí, které mám do krve rozedřené a už skoro ani nevnímám tu bolest, jak se na mně postupně střídají všechny Tomovy gorily. A teď jsem se ke všemu strachy i počůral.

(Tom:)
Ale ne! Uběhlo sotva pár hodin a Bill rezignoval! Už neklade žádný odpor! To mě přestává bavit. Už se na něm vystřídali tři. Teď dávám pokyn tomu čtvrtému, jeho péro je opravdu výstavní. Přistupuje k Billovi zepředu, zajímavé. Bill se už vůbec nesnaží vzdorovat a najednou mu jednu vrazí, a to pěstí přímo do obličeje! Šokovaně a v němém úžasu otevřu na prázdno pusu! Dal jsem jasný příkaz, že Billovi nikdo neublíží! NIKDO!!! Užít si sexuální radovánky a dopřát Billovi trochu rozkoše, hm, to ano, ale bít ho? To nikdy!! NIKDYYY! A naštvaně se vydám ze svého úkrytu směrem k nim. V okamžiku, kdy dorazím před Billa, se mi naskytne hrůzostrašný obrázek. Z té dálky to vypadalo jinak. Billí má po celém obličeji rozpatlaný černý make-up, z očí mu v proudech stékají slzy a ze rtu teče krev. Pár kapek má až na hebké a poškrábané hrudi. Při tomto žalostném pohledu na zbědovaného Billa mě bodlo u srdce. A celé jsem to spískal já! Když pohledem opět zabrousím k jeho očím, které jsou až do tohoto okamžiku zavřené, najednou se prudce rozevřou a z Billova hrdla se vydere velmi hlasitý a bolestivý sten. Spíše řev. V tom okamžiku do něj Raul pronikl svým velmi vyvinutým ptákem.
(Bill:)
Z ničeho nic jsem dostal jednu pěstí. To mě opět probralo k životu. Hrozně mě bolela pusa a cítil jsem, jak mi něco teče po bradě a kape až na hrudník. Asi sliny. Nebo krev? Nejspíš obojí…bože, kdy už bude konec???
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁAAAAAAAAAAAAAAU!!" zařval jsem nesnesitelnou bolestí.
Někdo mi právě rozpáral zadek!!! Samým šokem jsem otevřel oči! A přede mnou stojí Tom! A má velmi bolestivý a zároveň ten nejnaštvanější výraz ve tváři, který jsem u něj kdy viděl. Už ani nevím, jak se to přesně stalo, ale najednou jsem na něj ze všech sil zařval:
"Toméé, TY SRABE!!!" A s velkou bolestí jsem se celý prohnul.
To do mě ta podělaná gorila naplno přirazila to své gigantické péro! A taky jsem si ulomil další, myslím, už poslední nehet, jak jsem křečovitě svíral řetěz, ve kterém jsem byl nedobrovolně uvězněn.
(Tom:)
"Toméé, TY SRABE!!!" křikl mi Bill naprosto zničeně do očí a s velmi bolestivou grimasou v obličeji se prudce téměř zlomil do záklonu.
Ježiši Raul! Uvědomil jsem si. Rve do něho toho svého obřího ptáka! Amok, který mě chytil, když jsem viděl, jak dal mému bráchovi pěstí, se nijak nezmenšil. Naopak! Pomalu mi začalo docházet, co jsem udělal. Ten Billův zdrcený výraz už z paměti do smrti nevymažu. Hrubě jsem chytil Raula za vlasy a smýkl s ním o zem. Ten na mě jen nechápavě zíral. Začal jsem ho mlátit, kopat hlava nehlava a řvát na něj, že jsem dal jasný rozkaz, že mého brášku nikdo bít nebude! Ostatní kluci mě museli po chvíli strhnout, jinak bych Raula na sto procent zabil. Na všechny jsem nepříčetně řval, ať okamžitě vypadnou, že tady se už nic dít nebude! Měl jsem pocit, že mě samým vztekem klepne pepka. Neklepla. Když odešel poslední, malinko jsem se uklidnil. Zhluboka jsem se nadechl a pomalu jsem šel zpátky za Billem. Znova jsem se na něj podíval. Ten obrázek byl snad ještě horší než před chvíli. Bezvládně tam viselo to jeho padesátikilové tělíčko plné škrábanců, kousanců, stékajícího spermatu, potu, slz i krve. Třásl se jak osika a v očích měl paniku z toho, co ho ještě čeká. Vypadal, že hrůzou ani nedýchá. Chtěl jsem ho pohladit po tváři a… uklidnit a říct mu, že už se nemusí bát, je konec. Bill v ten moment pěvně sevřel víčka, ucukl a tiše řekl:
"Už mi neubližuj, bráško… prosím."
(Bill:)
Najednou ze mě byly všechny ruce pryč. Nezbyla ani jediná. Někde za mnou se odehrávalo něco, co jsem byl rád, že nevidím. Slyšel jsem jen rány pěstí a Toma, jak nepříčetně křičí něco o rozkazu nebít mě. A v tu ránu byli všichni pryč. Všichni až… na Toma. Byl tak vzteky bez sebe, že jsem si byl víc než jistý, že nejhorší mám teprve před sebou. Jak moc jsem se ho bál. Byl jsem mu vydán na milost i nemilost. Natáhl ke mně ruku…Sstrachy jsem zavřel oči a uhnul. Rozhodl jsem se zariskovat a znova ho požádat o slitování. Téměř neslyšně, s největší pokorou a z posledních sil jsem zažadonil:
"Už mi neubližuj, bráško… prosím."
(Tom:)
V tom okamžiku, kdy dozněl Billův plačtivý hlas, jsem se totálně zhroutil. Padl jsem mu k nohám a brečel. Brečel jsem a prosil ho o odpuštění, o milost, o druhou šanci… já vlastně ani nevím přesně o co, jen jsem potřeboval vědět, že jsem ho neztratil, že… že mě nezavrhne, že i dál budeme bráchové. Asi jsem chtěl moc, ale musel jsem to zkusit…
"B-Bille, promiň mi to, n... nevím, co mě to popadlo. O… odpusť mi to, odpusť mi, od… pusť, Bille! Prosíííím!"
(Bill:)
Najednou přede mnou klečel a hořce plakal. A snad tisíckrát mě prosil o odpuštění, naříkal, bědoval, sliboval… Teď vůbec nevypadal tak, že bych se ho měl bát. Najednou z něj nešel strach. Vypadal zase jako Tom, ne monstrum Tom, ale jen a pouze Tom. Nevím, kolik času uběhlo, než jsem se odvážil Toma požádat, zda by mě mohl dostat z toho řetězu. Kůži na zápěstí jsem měl sedřenou na kost. Pomaličku, aby mě to co nejmíň bolelo, i když jsem myslel, že bolestí omdlím, mi okovy sundal a neustále plakal. Taky jsem plakal a stále se třásl strachy i zimou. Pak mé nahé, zkřehlé tělo zabalil do své gigantické mikiny, vzal mě do náručí a odnesl ke stěně. Tam si sedl na zem a mě si položil jak malé dítě na klín a pevně mě k sobě přitiskl. Nemluvil, jen hlasitě vzlykal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 8. září 2008 v 18:13 | Reagovat

aaah... krásný... hodnej tomí... :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama