VO CO TADY GOU??? SE NEPTEJ A ZJISTI TO!!!

ZÁZRAK PLASTICKÉ CHIRURGIE JMÉNEM... 3.

29. srpna 2008 v 0:00 | ZoUííí |  twc
autor: ZoE
betaread: Janule
(Tom)
Nevím, co mě to napadlo, ale musel jsem to udělat. Možná, že později bych ztratil odvahu. Holky z ulice nikdy nelíbám, přijde mi to naprosto nechutné, ale Billí je tak jiná. Výjimečně jiná. Sladká, voňavá, čistá… prostě k zulíbání. Líbal bych ji až do posledního vydechnutí a stále jen líbal a líbal a líbal… Že bych se zamiloval? Bylo by to u mě vůbec možné? Znova si ji k sobě silně přitisknu a jazykem vášnivě pronikám do její vlhké pusinky a zdá se, že mé tělo zaplňuje zvláštní pocit vzrušení. Je heboučká, sametová, příjemně měkká, i když je na kost hubená. Připomíná mi nějaké tulící se, plyšové zvířátko. Takovou malou podvyživenou koalu.
(šlapka Billí)
Ou Tomi, stále tomu nemůžu uvěřit. Jsme tady spolu, objímáme se a vášnivě líbáme. V tuto chvíli jsem nejšťastnější holka… kluk pod sluncem! Sakra! Nakonec přesvědčím sebe, že jsem holka. Ani ve svých snech jsem se neodvážil zajít tak daleko! Už nikdy nechci otevřít oči, nechci rozevřít svou náruč, nechci dělat nic… jen snít tento krásný sen… na věky. Tom drží mou hlavu ve svých dlaních a náruživě mě líbá… líbá… doopravdy mě líbá. V tomto čase, na této planetě… není to sen, je to vlhká, nádherná skutečnost… a jeho jazyk stále divoce útočí a razí si cestu mezi mými zoubky, stejně jako ledoborec rozráží kry na širém moři. Ledoborec bude muset zařadit zpátečku, protože je tady nejvyšší čas si s Tomem promluvit. Ta pravda opravdu musí ven, potřebuje spatřit světlo světa… Tom si zaslouží znát ji celou a já budu doufat, že mě pochopí a nevyžene pryč…

(Tom)
"Billí, já… asi jsem se z-z-zamiloval," vyřknu v okamžiku, kdy společně zalapáme po dechu z nedostatku kyslíku a já si nechápavě prohlížím stvoření, které ještě před pár momenty šlapalo chodník.
"Tedy myslím, že jsem se do tebe zamiloval, víš, zatím se mi to nestalo." "Nikdy!"
(šlapka Billí)
"Ach Tome…" současně šťastně i bolestně vydechnu. Perou se ve mně dvě osobnosti. Ta první si chce užívat nabyté štěstí, ta druhá chce s pravdou ven. Já mu ale nedokáži lhát! Proč mě vždycky přeruší… už to mohlo být dávno venku… s takovou se k tomu dostanu nejmíň za tři díly…
(Tom)
"Billí, krásko, ty to necítíš? Necítíš to zvláštní, jemné mravenčení a svírání okolo žaludku, kouzelná slova, která by chtěla ven, ale zvláštně se zadrhávají v hrdle, hlava se chce nejspíš samým štěstím rozskočit a ta nádherná euforie… Jsem neskonale šťastný, chtěl bych to ze sebe vyzpívat, tančit v oblacích a milovat se s tebou v posteli s nebesy… současně však cítím, jak se mi slzy lesknou v očích, útroby se mi svírají a bojím se, že tento jedinečný pocit už nezažiju. Cítíš to taky?" vychrlím ze sebe neuvěřitelný vodopád slov, o kterém jsem neměl nejmenší tušení, že se ukrývá v mém mozku, který momentálně sídlí v mém zamilovaném srdci.
(šlapka Billí)
"TOMI, já ti vážně musím něco říct," naléhavě zopakuji dnes už poněkolikáté. Ale opět zbytečně. Nikdy mě nepustí ke slovu… myslím, že tahle povídka nemá smysl, Tom mě jen tak nevyslechne, ale přijde na to, to ano, ale ne zrovna šťastným způsobem, pak mě odsud rovnou vyhodí, ale ne skrz výtahovou kabinu, ale rovnou oknem… co to je, patnáct pater, že?
(Tom)
"Ty to necítíš, Billí?" zklamaně se na ni podívám, ale v tu chvíli si uvědomím něco jiného. Něco zásadního. Jakže mě to oslovila? TOMI? A s TOU jedinou a konkrétní intonací v hlase?! Překvapeně vydechnu a znova se zhluboka nadechnu.
"Billí, jen můj bratr Bill mi říkával "TOMI". Vždy to znělo tak krásně, dětsky a jeho intonace byla stejná jako ta tvá. Neuvěřitelné! Jako bych ho najednou slyšel! Jakoby to byl on a nebyl!" nevěřícně se na ni zadívám. Ale vždyť je to nesmysl. Úplný nesmysl. Nemůže přeci vědět, jak mě oslovoval můj bráška. Už mi začíná hrabat. Zřejmě začínají působit zrádné bublinky.
(šlapka Billí)
"Věř mi, TOMI, cítím to samé, ale… Neznáme se, navíc si mě našel na bulváru, na to už si zapomněl?" pokud ty ano, já určitě ne. Těžce polknu a otočím hlavu na druhou stranu, abych slzičky, které se tlačí ven, zahnal zase zpátky. Na tu hrůzu nejde zapomenout. Nejodpornější místo na světě. Bože ten smrad, samá socka a bezdomovec, šlapek víc než patníků a pasáků snad ještě víc. Měl jsem velký strach, že Tom nepřijede včas nebo se neukáže vůbec a já tam budu muset další den znova. Naštěstí přijel. Můj rytíř na divokém železném oři… žel stále věří svým zaslepeným chtivým očičkám, které vidí jen to, co vidět chtějí… pod povrch však stále nedohlédnou…
(Tom)
"Billí, vím určitě, že tenhle pocit jsem ještě nikdy necítil a chtěl bych jej mít už navždy, stejně jako tebe." Proč mě mučí? Vždyť nejsem tak špatná partie nebo ano? Nejsem dobrý ani pro šlapku? Šokovaně mi proletí hlavou…
"Prosím, zůstaň!" zažadoním a znova ji začnu líbat. Snad kdybych si před ní klekl, uvěřila by mi, že to myslím vážně, ale v tom okamžiku mi to celé docvaklo. Že mě to nenapadlo dřív.
"Neboj se, Billí, všechno ti zaplatím, všechno, na co si jen ukážeš, o peníze se bát nemusíš! Každou hodinu, minutu i sekundu… vše ti vynahradím," vždyť jsem ji sebral na ulici, ona se tím živí anebo neživí? To přesně ještě nevím. Ale v každém případě jsme otázku peněz zatím neprobrali. Toho se taky asi bojí… možná, že ta její "životní láska" jak říkala, by jí dala pěkně co proto, kdyby přišla s prázdnou…
"Ale tady nejde o peníze, Tome…"
"Nejde ti o peníze?" jsem překvapen. Tak to je úleva!" usměji se a znova se na ni vrhnu. Povalím ji na postel a začnu ji líbat na naběhlá ústa, rozpálené tváře, jemný nosík i dlouhý štíhlý krk. Rukou začnu pomalu šmátrat pod jejím tričkem a seznamovat se s její dokonale hladnou pokožkou. Billí se různě kroutí, prohýbá a všemožně vychází vstříc mým dotykům. Slyším, jak nádherně vzdychá, takže bez výčitek pokračuji dál.
Není to šlapka! Vím to. Našel jsem ji na bulváru, to ano, ale neberu ji jako šlapku. Je výjimečná a nechtěl bych jí ublížit.
Opatrně ji povytáhnu tričko a "Billííí…" vzrušeně zavzdychám. Wow, to bude pěkná divoška. Dole na bříšku má vytetovanou hvězdičku a na ruce, toho jsem si všiml už ve výtahu, má nápis: Freiheit 89. Význam této kérky si mohu jen domýšlet. Že by něco jako Charta 77? Možná…
"Chci tě…" nedočkavě se mi vydere z hrdla. Zvednu k ní pohled a vidím, jak otvírá pusinku a zase chce něco říct. Prsem ji umlčím a hladově se přisaji na pupíček, který mě láká ze všeho nejvíc. Několikrát jej obkroužím vlhkým jazykem a navštívím i ne příliš hlubokou jamku. Pokračuji přes dokonale ploché bříško, přes které se pomalu dostávám až k prsíčkům. Tedy tam, kde běžně prsíčka jsou… tady ovšem jaksi nejsou. Není tady po nich ani stopa… dokonce chybí i podprda. Jen dvě ztuhlé, malé bradavky. Jak originální, pomyslím si, tak plochý hrudníček jsem fakt ještě neviděl.
"Ach… Tomííí," Billí rozkošně zasténá, jakmile se dotknu jazykem jedné z bradavek a krásně se zlomí v zádech.
Využiji tohoto okamžiku, rychle se zvednu a sundám si tričko. Po té se na ni opět plnou vahou položím a vzrušeně vydechnu.
Cítím, jak mě Billí nesměle pozoruje mírně pootevřenýma očima. Její plochý hrudníček se zvedá v nepravidelných, trhavých intervalech a já neskonale toužím po dobývání všech oblinek, které její tělíčko nabízí. Celou dlaní po ní sjedu od krku až dolů po opasek na džínech. Zdá se, že je trošku nervózní. Cítím, jak se celá krásné chvěje. Nebo to chvění způsobuji já?
To já! To já se celý třesu! Ale… proč?
"Proč, Billí," řeknu nevědomky nahlas, když se mi ruka zastaví u jejího rozkroku. A zahledím se jí do čokoládou vykládaných očí.
Celá úplně ztuhne a začne něco nesrozumitelně koktat.
(šlapka Billí)
"Já, já… chtěla jsem ti to říct, Tome, v-vážně chtěla, ale celé to bylo tak nádherné a teď mě určitě nenávidíš a…" kruci, já jsem věděl, že to zase podělám. Ale jak na to zrovna teď přišel? Vždyť mi vůbec nestojí! Měl jsem to říct hned a byl by klid… ale teď? Mě vyrazí jak tu špinavou šlapku…
(Tom)
"Nerozumím ti, vůbec nevím, o čem mluvíš… proč bych tě měl nenávidět? Billí, celý se třesu, jsem hrozně nervózní. Nechápu to. Myslel jsem, že ty bys to třeba, ehm, mohla vědět… proč se cítím, tak jak se cítím…" začínám z ní mít trochu strach. Sakra, sakra, sakra! Co to se mnou je? Ani když to bylo poprvé, jsem nebyl tak nejistý…
(šlapka Billí)
Aha, tak o tohle jde Tomovi a já jsem už myslel, že mě odhalil. V ten moment zaznamenám velkou ránu, jak mi ze srdce spadl těžký kámen.
"Ehm… důvod? Řekla bych, že ses doopravdy zamiloval. To potom člověk dělá díky nervozitě opravdu nesmyslné věci…" jako se třeba vydává za ženskou…
(Tom)
"Chci tě, princezno," velmizajímavé, i takové výrazy dnes obsahuje moje mozkovna, "ale bojím se, nerad bych ti ublížil. Snad už si pochopila, že pro mě jsi mnohem víc, než jen holka z ulice. Takovou skvělou ženskou, jsem ještě nepotkal." A to je fakt!
V tom mě Billí překulí vedle sebe a hbitě si na mě obkročmo nasedne. Teď zespodu a bez trička, které si sama sundala, vypadá jak kluk. To je ale blbost. Já dnes fakt šílím. Ručkama mi jezdí po hrudníku a lehce mě škrabká.
"Nemáš důvod být nervózní, Tomi, mě se nemusíš bát," zašpitá a něžně mě políbí.
Obejmu tu sladkou bytůstku a hladím ji po hebkých zádech, až se dostanu dolů k džínům a drobnému, pevnému zadečku. Automaticky jej silně stisknu.
Billí sebou škubne, hlasitě vypískne a vytřeští na mě oči.
"P-Promiň, to jsem asi přehnal," omluvně pronesu, když vidím její vyděšený výraz.
(šlapka Billí)
"T-To nic, jen jsem se lekla, jsem v pohodě… jen se mi to j-ještě nestalo, víš."
"Jak by taky mohlo, když je to dnes poprvé," řeknu téměř neslyšně a dál se líbáme…
"Co… co… cožeee? Jak poprvé? Co poprvé?" vyletí Tom jak čertík z krabičky, div že mě ze sebe neshodí.
"Poprvé? Řekla jsem poprvé? Nevšímej ti toho, jen mi to ujelo… občas plácám nesmysly!" mile se uculím a snažím se tvářit vyrovnaně, jako správná šlapka.
Tome, miláčku, to víš , že je to dnes poprvé. Nikdy jsem s nikým nic neměl. Toužím jen po tobě a udělám pro to cokoliv. Ale jak ti to mám jenom říct? Nechci tě zase ztratit…
"Billí, před pár hodinami jsem tě sebral na ulici, naprosto si mě okouzlila, ale teď mi chceš namluvit, že je to poprvé? Nejsi profesionálka? Řekni mi pravdu, o co jde?" začne se Tomi nervózně vyptávat.
No vida, už je to tady. Se o to snažím celý večer a najednou to začne pána zajímat.
"Už jsem ti říkala, dnes jsem tam stála vlastně poprvé - kvůli… však víš, někomu hodně blízkému." Zopakuji to, co na začátku.
"Jo jo, říkala, ale já to pořád nechápu. To jako já jsem měl být tvůj první klient?" užasle vydechne a zabodne do mne svůj překvapený pohled.
"To taky, ale hlavně jsi měl být úplně první v mém životě," pro změnu nervózně pípnu já.
"Ve tvém životě? Jako že ty jsi ještě nikdy… nic… s nikým… ty jsi panna?" pusa mu zůstane otevřená dokořán.
"Hm, no vlastně ano, dá se to tak říci… jsem panna," dech se mi začne pekelně zrychlovat.
(Tom)
"Ale proč já, Billí? Říkalas, že to děláš kvůli někomu hodně blízkému, kvůli tvojí lásce, ale já přece nejsem… nebo jsem? Jistěže nejsem! Nikdy předtím jsem tě neviděl. To nemůžu být já! S někým sis mě spletla!" snažím se popadnout dech. Mám rád holky z ulice, mno… rád, od jistého momentu je to jakási náplast… má sos pomoc v tísni nejvyšší… abych otupil všechny své smysly a nemyslel stále dokola jen na brášku… V okamžiku kdy zmizel, má duše zmizela s ním… Prostě to té holce nemůžu udělat… poprvé si to musí užít s tím, koho miluje a ne se mnou, v hotelu a za peníze, to rozhodně ne! I když já ji miluju…
"Nechceš mě zase políbit?" citlivě špitne a přitom na mě roztomile zamrká…
Políbit? Dnes padá jedno tabu za druhým… takže proč ne, Billí si další polibek zaslouží… vlastně ji chci líbat a hodně…
Jemně si ji přitáhnu a znova ji opatrně políbím, ale v hlavě mi to naplno šrotuje. Billí je ovšem razantnější. Jazykem mi proniká hluboko do úst a svým piercingem v jazyku rozehrává divokou a dravou hru s tím mým jazyčiskem. Stále mi zní v uších ta slova… Panna! Panna! Je možné, že je opravdu panna?
Od začátku je jiná, než všechny ty laciné kočky, které mi běžné končí v posteli. Je tak zvláštně nevině bezelstná, ale panna?
Pořádně ji vezmu za zadek a narazím si ji na můj dmoucí se rozkrok, který se čím dál víc dožaduje pozornosti.
Ale místo slastného pocitu, který měl přijít, oba skončíme s rukama ve vlastním klíně a bolestivou grimasou v obličeji!
"JAUVÁÁÁÁÁJS!"
"Co to sakra bylo???" bolestně ze sebe vysypu.
"Kdybych nevěděl, že jsi holka, řekl bych, že máš pořádné péro mezi nohama!" a sám jsem v šoku z toho, co jsem právě řekl.
Ruka mi sama vyletí nahoru a prstem ukazuji na Billí…
"T… ty jsi transsexuál! Že??!!"
autor: ZoE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ilon ilon | Web | 29. srpna 2008 v 10:42 | Reagovat

Krásný znovu to číst

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama